Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Provedl jsem druhou očistu po 14 dnech od první. Nic nevyšlo. Nevím proč, dělal jsem vše stejně jako už několikrát předtím. Proto jsem zopakoval za tři nebo 4 dny. Bordelu bylo víc než při první. Kameny byly menší než při očistě první a slepovaly se do větších shluků. Některé okolo 1,5 cm.
Moje úvaha je taková že vyšly z jater při druhé očistě, ale zůstaly v žlučníku kde se na sebe nabalovaly. Kdybych očistu opakoval až po 14 dnech viděl bych velké hladké kameny. Je to jen úvaha.

Pro mě je to jeden z dalších důkazů že bordel není zmýdelnatěná směs oleje a žluči vzniklá kdesi v trávícím traktu.
Některé slepence už se jakoby potahovaly zeleným hnusem. To by za pár hodin někde ve střevě nezvládly.

Zajímavá zkušenost a zda by jste viděl jinak formované kameny po větším odstupu jednotlivých kůr nedovedu odhadnout, každopádně je výborné že jste se bordelu zbavil. Ono se nechá docela špatně odhadovat kolik bordelu se posune a jak moc, protože vše záleží na objemu nastřádané žluče v játrech a momentálním stavu organizmu a dokonce i fázi měsíce tedy těch neuchopitelných a špatně odhadnutelných faktorů je tolik že se moc nevyplatí je řešit. Je potřeba se soustředit pouze na holý fakt že bordel vyšel, což je vždy pozitivní a člověku se zpravidla dosti uleví.

Krátká rekapitulace:
Před Vánoci jsem “přestal trávit”. Jídlo co jsem snědl ráno jsem večer vyzvracel. Po svátcích jsem šel k obvoďákovi. Měl jsem tmavou moč. Stolice normální. Poslal mě na sono, nalezen kámen v žlučovodu. Byl jsem poslán na vyndání kamene. Endoskopem zjistí jeho přesnou polohu, provedou řez, vyndají kámen, zavedou drén a dají mi termín na odstranění žlučníku. Okamžitě bez odkladu. Jelikož byl pátek po třinácté hodině a zákrok se provádí s dvou až čtyřdenní hospitalizací, usoudila lékařka že bude lepší když se jen objednám a k zákroku do nemocnice nastoupím v pondělí ráno. Z jaterní očistou mám zkušenosti, konzultoval jsem zde v tématu Očista jater panem Zajíčkem jestli proceduru můžu provést při kamenem zablokovaném žlučovodu. Kámen se mi povedlo odstranit za dva dny po diagnóze. Pan Zajíček mi doporučil Ursosan který je na předpis. Lékař mi ho odmítl napsat protože jsem nebyl na zákroku. Vysvětlil jsem mu že kámen už nemám. Že ihned po jeho odstranění jsem začal normálně trávit. Odmítl že bych si ho odstranil sám, připustil že mohl odejít přirozenou cestou. Potvrdil jsem mu tedy že vyšel přirozenou cestou bez mé pomoci. Přesto trval na jeho odstranění chirurgicky. Poté mi lék předepíše. Byl jsem u něho celkem třikrát po týdnu. Vždy mi vypsal novou žádanku na odstranění kamene, s tím že pokud tam není tak mi žlučník dočistí (nevím co si pod tím představit) a přestanu mít žlutou barvu. Já se žlutě neviděl. Dělali mi opakovaně jaterní testy které byly údajně hodně špatné, nechal mi udělat test na záněty s výsledkem negativní. Provedl jsem celkem 3 očisty jater. Pak jsem zežloutl tak že jsem to viděl i já. Byl jsem něco mezi citronem, kanárkem a popelnicí na plastové odpady. Málem mě to zlomilo že jsem na chvíli uvažoval že na ten zákrok snad půjdu. Svěřil jsem se večer manželce, byla ráda.

Druhý den když přišla z práce ptala se jak to dopadlo. Samozřejmě jsem nešel. Dobře mi nebylo, cítil jsem se přiotráveně. Měl jsem známého lékaře, bohužel zemřel. Říkával - vždycky je dobré vědět co ti je, léčbu můžeš vždycky odmítnout. Pokud jsem měl nějaký problém, napsal mi všemožná vyšetření, když se nashromáždily výsledky vysvětlil mi co a jak, a doporučil co mám dělat abych se vyhnul doktorům. Vždycky jsem si vzpomněl na slova lékařky která když mi bylo 45 let říkala ať pokud možno k nechodím na preventivní prohlídky. Že v mém věku mi vždycky něco najdou, jak mi něco najdou začnou mě léčit, jak mě začnou léčit je se mnou konec.
Nevěděl jsem co mám dělat, známý lékař už mi nepomůže. Zabalil jsem si pyžamo a šel do nemocnice. Chtěli po mě doporučení od praktického lékaře. Řekl jsem že k němu docházím, že se mi udělalo špatně a že než jsem k němu došel tak má po ordinačních hodinách. Pravda je že jsem si to načasoval abych přišel patnáct minut po. Můj obvoďák ordinuje ve stejném baráku jako je nemocnice. Tak mě přijmuli. Tolik úvodem, teď to teprve začne být zajímavé.

Po vyšetření na sono mě lékařka poslala abych si dohodl odstranění žlučníku. Když jsem se ptal proč když mám jen uvízlý kámen v žlučovodu, odpověděla že nebudu první ani poslední a že bez žlučníku se dá normálně žít.
Obvoďák mě posílal na vyjmutí žlučníku na základě zprávy od lékařky ve které bylo že mám kámen v žlučovodu. Celkem třikrát, pokaždé jsem odmítl. Když jsem se ho potřetí ptal na důvod s tím že když mi to vysvětlí budu o tom alespoň uvažovat, odpověděl že kdybych šel hned, už jsem to mohl být za sebou.
V nemocnici jsem se podruhé setkal s první lékařkou. Nejprve mi docela vynadala že žlučník pořád mám. Když jsem jí vysvětlil důvod proč ho pořád ještě mám, totiž že neexistuje důvod abych ho pořád neměl změnila tón a řekla že běžným pacientům ho odstraňují. Použila slovo běžným, zřejmě jsem se stal neběžným pacientem. Dělají to jako prevenci pro jejich dobro, při nějakém špatném pohybu by se jim mohl ucpat žlučovod kamenem a že nerozumí tomu proč nechci tomu jednoduchým zákrokem předejít.
Když mě propouštěli z nemocnice, napsali mi do zprávy že odstranění žlučníku si mám dohodnout s praktickým lékařem. Přitom mi dělali všemožná vyšetření, žlučník i žlučovody mám v pořádku.
Po pár týdnech po propuštění jsem byl na kontrole. Prováděla ji doktorka která mi žlučník prohlížela kamerou. Mám od ní zprávu že všecje v pořádku. Prohlédla mě, napsala že jsem v pořádku a napsala mi žádanku s kterou si mám zajít na chirurgii dohodnout termín operace, odstranění žlučníku. Ptal jsem se proč. Prý preventivně. Mám v žlučníku kaménky do šesti milimetrů. Žlučník a slinivka mají společný vývod. Kdyby se mi kamínek dostal do slinivky, mohl bych dostat zánět a to bych prý nechtěl. Takhle budu mít klid. Věděla od první lékařky že se umím údajně umím kamenů zbavit. Ale vyloučila že je to možné. Leda prý ve snu. Dnes dělám očistu, v tomto roce pátou. Už se na ty šestimilimetrové kaménky těším.
Kdyby se někomu přihodilo že by se dostal na vyšetření žlučových cest kamerou, tak bacha na jedno nebezpečí. Těsně před zákrokem jsem dostal čípek. Prý pro ochranu slinivky pří zákroku. Dělají ho v padesáti procentech případů. Při vyšetření spíte, tak vám dají čípek před tím než usnete i když vám pak zákrok neudělají. Ptal jsem se o jaký zákrok jde. Prý rozšíření zůženého žlučovodu trubičkou. Řekl jsem že takový zákrok odmítám, paní doktorka odpověděla že o tom rozhoduje ona a se mnou o tom debatovat nebude. A hned na to jsem usnul ani nevím jak. Naštěstí do mě nic nedala. Vůbec nevím jestli by pak ještě byla možná očista jater, tou trubku by nějaký větší slepenec ucpal.
K snídani v memocnici jsem dostával většinou suchou vánočku, k večeři když ostatní měli chleba, mně dali pár plátků staré veky.
A ještě jeden poznatek. Lidi hrozně málo pijí. Mě by to ani nenapadlo ale sami si toho všímali když viděli kolik toho za den vypiju.

Krásný příběh, jako z pohádky kde jde i to co nikdy nikomu nejde i tam se mnohdy stane v zásadě zázrak a zvítězí dobro. Zajímavá na něm je hlavně ta logika myšlení většiny lékařů že o vašem zdraví a životě podle svého názoru rozhodne on protože si na to z vlastní hrdosti přisvojil právo. Podle stejné logiky by jste měl chodit přes silnici pouze v doprovodu vystudovaného odborníka na přecházení silnic protože jde minimálně o stejně smrtelný úkon jako je vážný problém s ucpaným žlučníkem a do postele by jste vlastně nemohl lézt vůbec protože tam zemře naprostá většina lidí tedy jde o úkon tak smrtelně nebezpečný že je třeba se mu cíleně vyhýbat. Já mám pro takové situace takové sprosté úsloví že "Kdo se bojí sere v síni" a kdo se nebojí ten si sice občas rozbije hubu, ale zase ví že si jí rozbil z vlastní blbosti ne na základě cizího rozhodnutí kterého pak veliká část lidí do smrti lituje a nejde to vzít zpět.

Napadlo mě že naprostá většina lékařů chodí po světě bez žlučníků když je to pro lidi tak dobré. Ale už jsem neměl možnost se žádného zeptat. Jen jedné sestřičky. Odpověděla že samozřejmě si žlučník vyoperovat nechala. Nejvíce ji na tom trápí že nedodržuje doživotní dietu kterou jí paní doktorka doporučila.

Ono pochopitelně takto podivně medicínské uvažování nastavené je protože poměrně značná část lékařů se podle všeho domnívá že má nad našeho stvořitele i nad Matku přírodu, ovšem zde já vidím že jde o docela těžký omyl. Nic na našem těle se za normálních okolností nepokazí to se musí člověk hodně snažit aby k poruše fungování našeho dokonalého biorobotického stroje došlo a i když dojde a ta porucha není okamžitě smrtelná tak samoservisní schopnosti jsou až neuvěřitelné. Stvořitel byl asi o pár levelů napřed jak se zdá a když konstruoval to špičkové zařízení které my nazýváme lidské tělo tak u toho evidentně používal mozek. Zdravotního personálu, který mě oslovuje kupodivu dost často, se totéž uvažování bohužel týká také, nakonec i v tomto případě platí úsloví "Kdo s čím zachází tím také schází", případně pasuje i "Kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosy".