Pokud člověk mírně rozvine a zevšeobecní výše popsané principy, napadne ho postoj, který se nazývá solipsismus. Jde o zcela realistický a smysluplný přístup ku světu, který má ovšem své důsledky. S těmi je potřebí se smířit. Pro mnohé lidi je filosofie solipsimu (a její odvozeniny) velmi přijatelná. Otázkou jest, jak pak přistoupíme ku "nemocem" a léčení? Jak se budeme dívat na jejich podstatu a jaké souvislosti nás napadnou?