ivana p. píše:
Ďakujem Vam všetkým. Ja verím, že je ešte šanca, ale svokor sa chce vydať cestou medicíny, idú mu davat nejaké infúzie, asi chemo? Mam chuť ním zatriasť a zakričať, nech sa spamätá, žiaľ nie je to v mojej moci. Aj keď nie som veriaca, budem sa zaň modliť.
Přikláním se ke členovi NOWOCAYN_2, tzn. nekompromisní dlouhodobý půst, srovnávání psychiky, meditace....
Sám jsem byl před léty bezmocně upoután na nemocniční lůžko a poznal přitom stav, který stěží lze popsat - jakési odpoutání se od materiálních potřeb. Ačkoli jsem nebyl schopen cokoli ovlivnit, moje mysl pracovala perfektně a já přišel na věci, které nikterak nejdou vysvětlit. Např. moje poznání bylo, že 40 dnů nesmím vůbec nic sníst, že budu žít... to přesto, že všichni, tj. doktoři, okolí, rodina mi dokonce koupila hrob... nevěřili a zlámali nade mnou hůl. Já, na rozdíl od všech, jsem s naprostou jistotou věděl, že žít budu. Ač mnozí mě považují za blázna, bylo to nejúžasnější co jsem v životě prožil a poznal. Za tento dar nemoci jsem velice vděčný. Z dnešního pohledu se zdá absurdní, že tehdy bylo pro mě zcela nepodstatné, jestli žít budu nebo ze života budu odvolán.
Moje rada nemocnému: "Přestaň 40 dnů svoje tělo sytit a zajímat se o jeho potřeby i o celý materiální svět! Začni přemýšlet a hledat souvislosti v běžných věcech, třeba v tom, zda-li špatné není k něčemu dobré, zda-li to co se děje nějak do sebe nazapadá a spolu nesouvisí, proč jsem tady a jaké je moje poslání... Až poznáš, že každý máme složku tělesnou
(nedůležitou) a dušení, máš vyhráno!"